Karlínský král

Byl nebyl jeden král. Ten král nebyl ledajaký král, byl to karlínský král. Lidi se ho báli. Každý, kdo kolem něj prošel, ten byl zaživa upálen. Lidi ho neměli rádi. Jen jeho sluha Abraxas, který mu sloužil čestně a slušně. Když král řekl, ať něco udělá, tak to udělal.
Ať jde o jeho rodinu nebo blizké.

Jednoho dne se král rozhodl, aby Abraxas upálil svou mámu, protože krade v královské kuchyni maso. Abraxasovi se nechtělo, ale kdyby neposlechl, byl by taky upálen. Král si ho zavolal a řekl mu, aby jí sledoval. Tak šel a šel křovím a sledoval ji, jak jde s taškou kolem království. Nejdřív šla takovým pustým lesem, šla až byla tma. Byla asi půlnoc. Hrozně se bála. Když uslyšela hluk z křoví, tak zrychlila krok.

Běžela rychleji a rychleji, už ani nemohla popadnout dech. Běžela jak nejvic to jde. A ten hluk ze křoví byl čím dál větší. Stále běžěla a moc se bála, už i brečela a tajil se jí dech. Neměla jídlo ani vodu. Hlavou se jí honilo, co to asi bylo v tom křoví. Při životě jí držela už jen myšlenka na jejího milovaného syna.

Najednou, kde se vzalo, tu se vzalo velikánské světlo. Ani ve snu by jí nenapadlo, že v tom křoví byl on a očima sledovala světlo, které se stále vzdalovalo. Běžela už z posledních sil, větve ji šlehaly do obličeje,zakopávala o kořeny, každou chvíli upadla, ale přesto se Abraxasovi stále vzdalovala. Proto se rychle rozhodl a zadupal, aby se otočila a on ji neztratil z dohledu. Byl to dobrý tah, maminka se opravdu zastavila a s hrůzou v očích se otočila.

Když uviděla svého syna, rozeběhla se mu do náruče a povídá: "Abraxasi, co tu děláš, hochu můj?". On odpověděl: "Jdu tě zachránit, maminko zlatá! Král ze zámku Karlínské náměstí mě poslal, abych tě upálil.". Ona se lekla a řekla: "To snad neuděláš, že ne? On se na ní dlouze zadíval a odpověděl: "Ne, neboj se, neudělám, o co mě žádal. Postavím ti domek hodně daleko odtud, tam se schováš a slíbíš mi, že už se v Karlíně nikdy neukážeš.". Ona odpověděla: "Slibuji.".

Abraxas udělal, co slíbil. Postavil mamince daleko od Karlínského království, v kraji zvaném Kobylisy malý, útulný domeček, ve kterém se jí moc líbilo. Vrátil se zpátky do království a krutému králi hlásil splnění úkolu. Král uvěřil. A jestli se král dozvěděl, co se tenkrát doopravdy stalo, to už se nikdy nikdo nedoví.